Svět je příliš velký a život příliš krátký na to, aby ho člověk proseděl doma…

motto, které jsem sice vymyslela teprve před pár lety, ale vlastně se jím nevědomky řídím po celý život. Cestování a objevování je totiž součástí mého života. A to už od mého raného dětství, kdy mě rodiče brávali na túry do Vysokých Tater, nebo učili lyžovat na svazích Krkonoš.

Jak to celé začalo zájezdem v 7. třídě

Že je cestování, objevování a prozkoumávání nových míst, měst i těch nejzapadlejších uliček něčím, co mě baví a co mi dodává jiskru do života a dobrou náladu do žil, jsem si poprvé uvědomila na jazykovém pobytu do Velké Británie v sedmé třídě. To jsem se sama (rozuměj bez rodičů, se školním zájezdem) poprvé vydala do zahraničí a musela se svými základy angličtiny domluvit s hostitelskou rodinou. Doteď si pamatuji, jak skvělých 10 dní jsem prožila na jihu Anglie v městečku Torquay, získala mnoho zkušeností a především nezapomenutelných zážitků, a jak moc jsem si užívala možnost učit se angličtinu přímo od rodilých mluvčí. Tento zájezd mě ovlivnil natolik, že jsem si řekla, že odteď chci cestovat a objevovat nové země po celý život.

Po příjezdu z Anglie jsem se hned přihlásila na kurz angličtiny a měla jsem štěstí, že ve městě, odkud pocházím, vyučoval i rodilý mluvčí – Angličan, který mi dal skvělé základy anglického jazyka (a taky od té doby zbožňuji, když někdo mluví s tzv. British accent).

Dalším zlomovým okamžikem bylo Slovinsko

Další roky přinášely nová dobrodružství . Třeba třítýdenní přechod bulharských pohoří Rila a Pirin, kdy jsem si poprvé vyzkoušela „spaní na divoko“ a tři týdny bez civilizace, nebo dvoutýdenní putování rumunskými horami. Poznala jsem krásy Belgie i Nizozemska, navštívila jsem kamarádky v Irsku nebo projela ostrovy Burano a Murano nedaleko Benátek. Pořád jsem ale cítila, že mi chybí ta pravá zahraniční zkušenost – žít někde v zahraničí po delší dobu a splynout s životem místních obyvatel… A tak jsem se ještě na konci studia na vysoké škole vydala na Erasmus do slovinského Koperu. Téměř půlroční pobyt ve Slovinsku překonal má očekávání a jen mě utvrdil v tom, jak moc je pro mě cestování důležitou součástí života. Slovinsko mě navíc nakoplo se opět vrátit do hor a zdolávat nejkrásnější vrcholky Alp, ale i českých pohoří, lesů a hájů. Vrátila jsem se prostě jen tam, kde to začalo a kam mě v dětství brávali moje rodiče.

Přes hory, přes doly až k cestovatelskému blogu

A tak jsem se dostala až sem, k psaní blogu o mých dobrodružství (nejen) v horách, o které se chci s vámi podělit.

Často se mě kamarádi ptají, kam mají vyrazit na výlet, které treky v Alpách mají vyzkoušet a jaká místa (nejčastěji právě ve Slovinsku) mají navštívit.

Řekla jsem si proto, proč to všechno nesepsat na jedno místo a nepředstavit mé zážitky i ostatním. Navíc doplněné o zajímavosti z míst, která si ráda dohledávám, nebo o trasu na mapách, která vám pomůže v lepší orientaci.

A tak jsem začala psát blog, kde nechávám prostor svým myšlenkám i nasbíraným fotkám, které, věřím, že i vás budou inspirovat k putování po místech naší krásné Země. Stačí si přečíst mé články a vyrazit. Ostatně, jak už jsem zmínila „Svět je příliš velký a život příliš krátký na to, aby ho člověk proseděl doma…“, no ne?